Psi v literatuře
Starověká literatura
První známe literární dílo o psech napsal před 2000 lety Marcus Terentius Varro v Popeiově armádě,římský polyhistor,vědec básník a filozof.V díle Res Rusciae popisuje různé druhy psů,radí,jak jim vyzkoušet sluch,kde je kupovat a jak je krmit,vychovávat a cvičit.Varrova kniha je méně známá než dílo Římana Plímia Staršího,ale je mnohem praktičtější a bezprostřednější.Při popisu vztekliny cituje PLinius Columellu:Šílenství psů je nebezpečné lidskému bytí,když svítí psí hvězda Sírius,a to proto že vyvolává hydrofobii.Tyto dny učiníme moudré opatření,mícháme-li do žrádla trus,ovšem trus drůbeží, nebo jestliže už nemoc vypukla,tak čemeřici.Columella tvrdí,že pokud se 40 dní před narození psovy kupíruje ocas a usekne se z něj konec,ocas znovu nenaroste a nebude vnímavý k vzteklině.zde může mít původ nesmyslný zvyk kupírovat psům ocas.Říman Gratis v téže době napsal dílo Cynegetica,kde rovněž přirovnává psy k jejich majitelům.Tvrdí že se psy lidem podobají z kraje,odkud pocházejí. Říká že umbrijští psy ze severní Itálie prchají před nepřátel,zatímco tartarští jsou zuřiví,arkadští učenlivý a kelští bojují aniž by k tomu byli cvičeni.Navrhuje křížení:Umbrijská matka dá pomalu myslícímu Galovi bystrou inteligenci,sicilští zdědí odvahu po hrkánském otci Molossovi stratí hlavu-bláznivé štěkání.
Středověká literatura
Po zhroucení Římské říše po celá staletí nacházíme v literatuře málo zmínek o psech.O jejich roli v různých státech se dozvídáme díky zákonů,které měli zachránit pytlačení a chránit zvěř.Po roce 1300 napsal Vilém II.,král Kastílie a Leonu,Libro de la Montéria,první knihy o sportovním lovu ve Francii a Španělsku.První anglickou knihy o psech,The master of Game,napsal začátkem 15.století Edward,vévoda z Yorku.Všude jinde v Evropě zůstala literatura pouhou literaturou o honech.V tomto období se romanopisci zmiňovali o psech jen okrajově.Shakespear se anachronicky zmiňuje o španělech,grejhoundech,voříšcích a bastardech a loveckých psech.Nejcitlivější podoba psa byla v komedii Dva šlechtici z Verony,když Launcem láskyplně hovoří o oddanosti svého psa Craba.Frodoj Dostojevskij v Zápiscích mrtvého domu popisuje chmurnost vězeňského života a vpráví o Šarikovy,vězeňskému psovi,s nímž se spřátelil.Když se vrací z nucené práce,Šarik ho vždy poběží pozdravit.“To je přítel ktérého mi poslal osud! pomyslel si,a pak sem po každém návratu z práce během prvního a tak bolestného období spěchal s Šarikem ze všeho nejdřív za baráky.Pes kolem mě poskakoval a poštěkával.Objal sem rukama jeho hlavu,znovu a znovu sem ho líbal a mé srdce bolelo od citu,chvíli sladkého a vzápětí smrtelně hořkého.
Literatura ve 20.století
Charakteristickými tématy literatury o psech ve 20.století je psí odvaha,věrnost,láska a oddanost.Jack London a Zane Grey živě popsali a vylíčili statečné a vytrvalé psy.J.M.Barrie ve své slavné knize Petr Pan vysvětluje,že Darlingnovi jsou chudí,na to aby si mohli pořídit chůvu a proto si na hlídání pořídili Novofundlanďana Nanu.Vždypovažovala děti za důležité….a Darlingnovi se s ní seznámili v Kensingtonském parku kde strávila mnoho času nakukováním do dětských kočárků.Spisovatel John Steinbeck završil svou roli zarytého komentátora ve společnosti knihy Toulky Charles.Procestoval křížem krážem pevninskou část USA doprovázen svým psím přítelem a důvěrníkem.Samozřejmě je jeho horizont omezený říká Steinbeck,ale jak široký je ten můj?
