Já a mé druhé já pátrač a záchranář
Dělí se do dvou hlavních skupin.Na ty,kteří hledají lidský pach ve vzduchu,a na ty,kteří dokážou rozeznat pach konkrétních osob.Psi větřící pach lidí ve vzduchu jej umějí sledovat až k jeho zdroji.Stopaři dostávají čichnout k předmětu,který je nějak spojen s pohřešovaným.Poté tuto pachovou stopu sledují,dokud se neztratí.Psi dokážou buď postupovat přesně po trase,kudy se hledaný ubíral,nebo se orientují jen podle pachu,který se může rozptýlit i mimo trasu,kudy hledaná osoba procházela.Pátrací a sledovací psi pracují za značně rozdílných podmínek.Někdy musejí čelit i přírodním katastrofám včetně zemětřesení,sesuvů půdy či lavin stejně jako zhroucení budov.Všechny uvedené podmínky mohou být nebezpečné.Psi nasazovaní v takovém prostředí musejí být velice obratní.Zvláště velké riziko představují zříčené budovy,neboť tady existuje riziko dalšího pohybu trosek.Psi se pohybují v úzkých prostorách a narušených konstrukcích,aby přesně vystopovali místa,kde se nachazejí oběti.Před návratem na výchozí stanoviště na ně své psovody upozornění.Při zásazích po sesuvu lavin jsou psi nuceni snášet mrazivé počasí a postupovat strmým terénem.Pach zasypaných lidí bývá tlumen mohutnou vrstvou sněhu.Proto psi potřebují mít velice citlivý čich.Práce pátracích a záchranářských psů je náročná.Pracují 4-8 hodin,aniž by se nechali rušit tím,co se děje kolem nich.Bývají proto vystavováni rušivým vlivům při výcviku,aby se naučli tyto předměty ignorovat.
